Na Korsice najdete živočichy a rostliny, které jsou typickými představiteli středozemní (mediteránní) fauny a flóry. Najdete zde však i něco navíc. Rozmanitost korsické fauny a flóry je dána ostrovním fenoménem (samostatný vývoj rostlin a živočichů na ostrově je poněkud odlišný od jejich vývoje na pevnině) a zejména velkým množstvím typů stanovišť s odlišnými přírodními podmínkami, které umožnily vývoj rozličných rostlinných a živočišných druhů. Některé z těchto druhů se nacházejí pouze na Korsice, případně na blízkých ostrovech. Tyto rostliny a živočichové s omezeným rozšířením představují to, co nazýváme „endemická fauna a flóra Korsiky“.

Na Korsice roste okolo 2.900 rostlinných druhů a poddruhů, 296 z nich je endemických (některé rostou pouze na Korsice, jiné najdete také na Sardinii, v Toskánsku, na Baleárských ostrovech a někdy také v Pyrenejích a v Alpách). Typickými dřevinnými zástupci korsické endemické květeny jsou olše vonná (Alnus viridis subsp. suaveolens) a poddruh borovice černé (Pinus nigra subsp. laricio), která je charakteristická pro horské polohy ostrova. V horách se dále můžete setkat se žlutými kručinkami (Genista salzmannii nebo Genista corsica), silně aromatickou routou korsickou (Ruta corsica) a čistcem korsickým (Stachys corsica), fialovým zvonečníkem (Phyteuma serratum) nebo bílým smilem (Helichrysum frigidum), který připomíná malou slaměnku. Nápadná je také čemeřice korsická (Helleborus lividus subsp. corsicus) se zelenavými květy, velkokvěté orlíčky (Aquilegia bernardii, A. dumeticola), bílý koniklec alpský (Pulsatilla alpina subsp. cyrnea), časný krokus korsický (Crocus corsicus). Pokud máte štěstí, naleznete v nižších polohách orchideje, např. tořiče (Ophrys morisii nebo O. conradiae), které tvarem a barvou svých květů napodobují hmyz. Na pobřeží si určitě všimnete různých druhů static (Limonium), které se používají do suchých vazeb. Pokud nepasete po endemických rostlinách, jistě vás zaujmou některé zdomácnělé druhy jako např. mořský fík (Carpobrotus edulis) nebo bougainvillea (Bougainvillea spectabilis).

Od pobřeží po holé vrcholy hor na nepříznivé půdě najdeme rostliny schopné odolávat vysokým teplotám, dlouhotrvajícímu suchu, prudkým větrům nebo chladu. Rostliny mohou být přizpůsobené dlouhými nebo rozvětvenými kořeny, zdřevnatělými stonky, velkými trny či malými kožovitými listy, které mohou být pokryty vrstvou vosku nebo hustými chlupy zabraňujícími transpiraci (tj. vypařování vody).

Vegetaci je možno rozdělit do stupňů podle nadmořské výšky, ty jsou však trochu jiné než jak je známe ze střední Evropy a v různých částech ostrova se také různě projevují, podle charakteru půd, blízkosti moře, sklonu svahu a orientace údolí. Velmi zhruba můžeme vegetaci rozdělit do oblastí podle nadmořské výšky.

Nízko položené oblasti (spodní mediteránní stupeň) sahají do nadmořské výšky 500 m. Bují zde macchie, porosty vždyzelených pichlavých keřů s vonnými bylinami v podrostu (tymián, dobromysl, máta, šalvěj, &hellip), na vápencových podkladech ji mohou nahrazovat cisty (Cistus monspeliensis, Cistus corsicus, Cistus salvifolius, Cistus creticus). Daří se zde také exotickým rostlinám jako jsou opuncie, agave, aloe, blahovičníky (eucalypty). Místy je hojný korkový dub (Quercus suber), z jehož kůry se vyrábějí korkové zátky, ale i jiné předměty. V měste

čku Bonifacio na jihu ostrova existuje na nábřeží specializovaný butik, kde prodávají výhradně výrobky vyrobené z korku. Budete žasnout, co všechno se dá z korku vyrobit. V těchto oblastech se pěstují citrusové plody – pomeranče, mandarinky a také cedráty, jejichž plody, jakési velké citrony s bradavčitým povrchem, jsou používány v pekařství a cukrářství a vyrábí se z nich výborný cedrátový likér.

Pro vysoko položená údolí (500-1500 m, vyšší mediteránní stupeň) jsou typické porosty dubu cesmínolistého (Quercus ilex) nebo borovice přímořské (Pinus maritima) s hustou macchií v podrostu. Díky suchům a velkému obsahu silic zde v létě často dochází k požárům, které jsou však v macchiích naprosto přirozeným jevem. V dřevinném patře lesů je dále zastoupen dub šípák (Quercus pubescens), dub zimní (Q. petraea), kaštanovník setý (Castanea sativa), habrovec habrolistý (Ostrya carpinifolia), javor montpelierský (Acer monspessulanum), v keřovém patře cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), růže serafínská (Rosa serafini). Výše vytváří rozsáhlé lesy borovice černá (Pinus nigra subsp. laricio), někdy společně s borovicí přímořskou (Pinus maritima), nebo zavlečenou jedlí hřebenitou (Abies pectinata) a cedrem libanonským (Cedrus libani). často můžete potkat také nám známý buk lesní (Fagus sylvatica), v podrostu pak čemeřici korsickou (Helleborus lividus subsp. corsicus) nebo mařinku vonnou (Asperula odorata).

Hory ( nad 1500 m, alpínský stupeň) se vyznačují nepřítomností stromů. Horní hranice lesa je zhruba ve výšce 1600 – 1800 m. Na vlhčích místech jsou vyvinuty olšové křoviny s dominující olší vonnou (Alnus viridis subsp. suaveolens), v podrostu s četnými kapradinami (např. podezřeň královská – Osmunda regalis) a statnými bylinami. Na sušších místech se vyskytují trnité kř

oviny, v nichž se uplatňuje jalovec nízký (Juniperus nana), dřišťál (Berberis aetnensis), kručinka (Genista lobelii subsp. lobelii) a další zajímavé druhy. Pozzines (de pozzi = jáma, důlek) jsou rašelinné trávníky s nízkým drnem tvořené ostřicemi a sítinami (rostliny podobné travám), které vznikly zazemňováním a zarůstáním ledovcových jezer. Spolu s olšemi tvoří jedinečný ráz korsické horské krajiny.

Také korsická fauna je charakterizována některými druhy, které se vyskytují pouze na ostrově. Vyvinuly se odlišně, než jejich příbuzní na pevnině. Způsoby adaptace endemické fauny mohou být různé: zmenšení velikosti těla, modifikace některých fyzických vlastností, přizpůsobení se jiným životním podmínkám.

Typickým znakem endemické fauny na Korsice je brhlík korsický (korsicky pichjarina korsa). Tento 12 cm velký pták hnízdí v odumřelých kmenech borovic. Ve skalnatých horských oblastech charakterizovaných vysokými skalními stěnami žije orlosup bradatý, který má rozpětí křídel až 2,80 m. Žije v nadmořských výškách 1000 – 1700 m, kde hnízdí na strmých skalách.Tento mrchožrout je odkázán na přítomnost stád ovcí a kvůli zmenšující se potravní nabídce musí být v současné době přikrmován. Navíc je ohrožen také vybíráním hnízd a turisty, kteří jej ruší při hnízdění. Korsická kolonie dalšího vzácného ptáka, kormorána chocholatého, je jednou z nejvýznamnějších v oblasti Středozemního moře. Kormorán chocholatý má rozpětí křídel 1m, živí se výhradně rybami, které loví pod hladinou moře. Dalším vzácným živočichem na ostrově je žabka sardinská (Discoglossus sardi), která se vyznačuje skvělými mimikry (je schopna se zbarvit např. jako žula i s černými tečkami slídy) a musíte být velmi pozorní, abyste ji mohli spatřit v korytech prudkých potoků, kde žije. Téměř všudypřítomné ještěrky jistě neuniknou vaší pozornosti. Na Korsice a na Sardinii žije endemická ještěrka zední poddruh bédriaga se špičatou tlamičkou, která se živí kobylkami, pavouky a cvrčky. Osidluje místa mezi kameny. Želva zelenavá, druh, který v současné době ve Francii značně ubývá, přežívá už jen v masivu des Maures (v jižní Francii) a na Korsice. V letních obdobích přečkává vedra zahrabána do bahna. Želví vesnice, určená k záchraně tohoto druhu, je zřízena v Moltifao (v Haute-Corse). Halančík korsický (Aphanius fasciatus) je 6 cm dlouhá ryba, která obývá sladké a brakické (poloslané) vody laguny Biguglia, Dianiny laguny a bažin u Porto-Vecchio. Jelen korsický (le cerf Élaphe corse) v 18. st. obýval téměř celý ostrov, ale poslední kus byl uloven v roce 1968. Nyní se korsická vláda úspěšně snaží o jeho retrodukci ze Sardinie, na ostrově již žije přes 70 jedinců. Je menší než jeho příbuzný na kontinentu a má také tmavší zbarvení.

Stejně jako u rostlin tak i u živočichů najdeme na Korsice kromě endemických druhů také běžné evropské druhy jako je liška obecná, zajíc polní, plch lesní, aj. Jistě také potkáte všudypřítomná polodivoká prasata (Sus scropha), která na vás budou dotírat a žebrat o nějaký ten pamlsek. Pokud jim něco dáte, už se jich nezbavíte. Jejich maso je však vítanou pochoutkou. Živí se totiž převážně kořínky vonných bylin z podrostu macchie, které dodají masu vůni. A když se pak ještě upraví nad dřevem kaštanovníků &hellip Ale to už je jiná kapitola.

Ochrana přírody na Korsice

Za účelem ochrany přírodního bohatství v horách i na pobřeží Korsiky byl v roce 1972 založen Korsický oblastní přírodní park (Le parc naturel régional de Corse). Rozloha parku činí 330.000 ha, což je více než 1/3 celkové rozlohy ostrova. Rozkládá se po obou stranách hlavního korsického hřebene téměř od Calvi až před Porto-Vecchio. Náleží do něj také velká část západního pobřeží kolem zálivu Porto na sever až po zátoku Baie de Crovani, včetně přírodní rezervace Scandola. Dále do něj patří část oblasti Castagniccia s četnými vesničkami, které dominuje vrchol San Petrone. Správa parku se stará o ochranu přírody na území parku, zajišťuje zvláštní ochranu vzácných druhů rostlin a živočichů, usiluje o snížení množství požárů lesa a macchie, snaží se o údržbu a zachování tradičních staveb (salaše, mlýny, staré domy) a také o znovuosídlení starých vesnic ve vnitrozemí a obnovení tradičního způsobů hospodaření (pastevectví, pěstování kaštanovníků).

Zvláštní ochraně se těší pobřeží Korsiky. Díky své nebezpečnosti (až do 19 st. bylo ohrožováno nájezdy pirátů) a malé možnosti ekonomického využití se zachovalo nedotčené lidským osídlením. Na ochranu těchto míst byla vyhlášena četná pobřežní chráněná území, na kterých je zakázáno stavět a která jsou díky Organizaci ochrany pobřeží udržována v přirozeném stavu. Nejzajímavější chráněná území jsou např. poušť les Agriates (největší chráněné území s více než 5000 ha) na severozápadě ostrova, zátoka Roccapina na jihozápadě, zátoka Santa Giulia na jihovýchodě nebo oblast Capandula na Cap Corse.

Křehké ekosystémy jsou chráněny také v přírodních rezervacích, které bývají založeny za účelem záchrany některého rostlinného nebo živočišného druhu před vymizením. Na Korsice jsou kromě poloostrova Scandola, ještě další přírodní rezervace, ostrovy Bruzzi, ostrovy des Moines, ostrovy Cerbicale, ostrovy Lavezzi nebo laguna Biguglia.